Separační úzkost. Jak to zvládnout?

Co je to separační úzkost? Proč jí někteří psi trpí a jak dokáže tento problém značně potrápit i samotného majitele? Jaká řešení nabízejí odborníci? Pojďme se na to blíže podívat v dnešním článku.

Prakticky každý živý tvor má v přírodě potřebu kontroly nad prostředím, v němž se vyskytuje. Způsoby uspojení této potřeby jsou různé – být neustále na pozoru, jak je tomu například u jelenů, ochrana těla pomocí krunýře, kterým se chrání želvy nebo i pomocí jehel tak jako u ježka. Častý je také život ve skupinách, kdy určitá část jedinců drží hlídku a varuje ostatní v případě nebezpečí.

Psi používají ke kontrole okolního prostředí především své bystré smysly a ostražitost. V psích genech je také zakódovaný již zmiňovaný způsob života ve skupinách. Vyloučení ze smečky u psů vždy vyvolávalo stres – tento akt totiž ve volné přírodě znamenal ztrátu ochrany a možnou smrt.

Poté, co pes byl domestikován, převzala roli smečky rodina člověka, se kterým dotyčný pes žije. Odloučení od „lidské smečky“ znamená pro psa totéž jako odloučení od psí skupiny - zvíře ztrácí kontrolu nad svým prostředím, cítí stres z osamělosti a neví, jak fungovat dál. Odborníci tento stav nazývají separační úzkostí.


Jak a proč dochází k projevům separační úzkosti?

Pokud majitel pejska tráví s mazlíčkem 24 hodiny denně (pracujete z domova, jste již v důchodu, apod.) a najednou změní režim – např. jste nastoupili do nového zaměstnání a pes pak musí čekat 8 hodin, než se páníček vrátí domů, je skoro jisté, že bude pejsek takovou náhlou změnou vystresovaný.

Traumatický zážitek spojený s absencí člověka může být druhou příčinou výskytu psychických potíží u pejska. Nejčastějšími případy jsou – záměrné opuštění psa např. přivázáním v lese, vyhození zvířete z auta, pobyt v útulku či úmrtí majitele


Jak pracovat s projevy separační úzkosti?

Dobrá zpráva hned na začátek pro všechny, kdo tento problém u svého psa řeší – psa můžeme naučit klidnému pobytu o samotě, i když se k nám dostal se separační úzkostí v pokročilejším stádiu. Chce to ale čas a trpělivost.

• Od začátku spolubydlení s problematickým pejskem je třeba ho postupně naučit, že zůstat doma chvíli sám a nebýt paničkovi neustále v patách je normální záležitost. Výuka by měla probíhat po malých krocích - nejdříve nechte pejska ve vedlejší místnosti alespoň na chvíli osamotě a po chvíli se k němu vraťte jako by se nic významného nestalo. Poté zkuste odejít opět do jiné místnosti, třeba do kouplny, vyčistěte si zuby, dejte si sprchu. Dveře přitom nechejte zavřené. Důležité je, abyste hned nereagovali na každé zakňučení či zaškrábání – psovi byste totiž dali najevo, že se při takovém chování hned objevíte což je absolutně nežádoucí.

• Prověřeno odborníky - trávit čas o samotě je pro pejska mnohem jednodušší v menším (a tak najednou pocitově bezpečnějším) prostředí. Jinými slovy, umístěte v bytě klec nebo přepravku, kam se zvíře může schovat v případě, že jej přepadne panika. Dejte na takové místo jeho oblíbené hračky, deku občas i pár pamlsků.

• Při mírných projevech separační úzkosti může pomoci zapnutá TV nebo rádio. Podporou bývá přítomnost dalšího zvířecího společníka v bytě, avšak v těžších případech to může jen zhoršit situaci - pes svým panickým chováním „nakazí“ i druhé zvíře.

Řešili jste někdy projevy separační úzkosti u svých mazlíčků? Jakou máte s takovým chováním zkušenost?